Rozvod je dnes vcelku běžná záležitost. Někdy proběhne naprosto hladce, častěji však dochází ke ztrátě pocitu jistoty a bezpečí, na které pak zejména dítě reaguje náročnějším chováním, somatickými projevy, ztrátou chuti a zájmu o učení.
Je dobře, když učitel zná rodinnou situaci. Je větší pravděpodobnost, že bude přiměřeněji interpretovat problémy dítěte, které se objeví. Nejde o to, že by je toleroval a omlouval, ale má pro ně větší pochopení. Učitel by neměl zapomínat na to, že rodinné vztahy jsou předmětem jeho legitimního zájmu v případě, že dojde k závěru, že ovlivňují fungování dítěte ve škole. Námitka, že jde o soukromou záležitost rodičů obstojí pouze v případě, pokud v rodině nejsou děti.
Dítě rozvádějících se nebo rozvedených rodičů potřebuje i ve škole všeobecně větší podporu. Jestliže např. u jednoho rodiče nedělá úkoly, tak mu je umožníme udělat ve škole. Nebráníme se, když si s námi chce promluvit. Když je nevyspalé, proč by si o velké přestávce nemohlo zdřímnout v lavici. Rozhodně však není žádný chudáček. Jen je někdy obtížné vidět do rodiny detailně, takže si můžeme myslet, že dítě se vymlouvá a zneužívá situace. Někdy můžeme mít i pravdu. Ovšem tuto chybu pokládám za méně škodlivou než když mu nevěříme, přestože problémy jsou reálné.
Učitelé by neměli podléhat žádostem rodičů, aby s nimi mluvili jednotlivě. Jednak je neekonomické vyprávět totéž dvakrát a současně je třeba jim asertivně připomenout, že rodičovskou odpovědnost mají trvale oba. Musejí však být připraveni na to, že se rodiče začnou dohadovat, vyčítat si, obviňovat ze lži… Tomu je třeba autoritativně zamezit. Pokud by si nedali říct, je třeba rozhovor pro tuto chvíli ukončit.
Otevřeně je třeba rodičům sdělovat objektivní fakta: když je u jednoho rodiče, nemá častěji pomůcky, úkoly, svačinu…, přichází unavený, celkově došlo ke zhoršení…Musíme jen dávat pozor, abychom dítěti ještě nepřitížili, takže nesdělujeme jeho případné konkrétní stížnosti na jednoho rodiče, protože víme, že by to schytalo. Podobně některý rodič využije každou negativní informaci k eskalaci konfliktu mezi rodiči. Takže případné negativní informace týkající se převážně jednoho rodiče si necháme na komunikaci pouze s jedním rodičem (ta může být písemná).
Radu odborníka připravil dětský psycholog PhDr. Václav Mertin, uznávaný odborník se 40letou poradenskou praxí. Specializuje se na uplatnění psychologie ve školství, individualizaci vzdělávacího přístupu k dětem, poruchy učení a chování, vstup dítěte do školy, domácí vzdělávání a na psychologické poradenství pro rodiče dětí.